Při jedné z našich letošních akcí se na nás obrátil jeden z našich členů, tatínek Toníčka, s dotazem, zda by s naším svolením mohl znak Donoru použít na dres, který si chce nechat vyrobit. Když nám sdělil, že se rozhodnul u příležitosti 5. výročí od diagnózy leukémie synovi a následné úspěšné transplantace kostní dřeně zaběhnout symbolicky Jizerskou 50 a rád by při tom reprezentoval i Donor, tak jsme nemohli jinak než souhlasit. Vznikl krásný dres, na kterém byl uveden text: „Běžím za děti, co běžely a běží o život…běžíme v tom spolu!“. Když se zrodí pozitivní nápad, tak mnohdy na sebe nabalí dobré nápady. Ne jinak tomu bylo i v tomto případě. Následně se zjevil nápad nechat vyrobit plachtu, na kterou by se podepsaly děti, které v současnosti běží o život na transplantační jednotce s tím, že pomyslně díky svému podpisu na plachtě poběží Jizerskou 50 s tatínkem Toníčka. A tak vzniklo heslo této akce „Běžíme v tom spolu!“. Za přísných hygienických podmínek došlo ke krátkému setkání části rodičů, přítomného personálu a Donoru s běžcem, kde rodiče napsaly v zastoupení jména všech běžících dětí na plachtu a zároveň byl prostor i na drobnou rozpravu.

Dne 29.08.2026 stanul tatínek Toníčka na startu i s naší plachtou, spojující nás všechny v jedno, a vyrazil vstříc Jizerské 50, kterou se mu úspěšně podařilo zdolat a doběhnout do cíle, kde byl náš běžec dekorován medailí, respektive hned 7 medailemi, neboť neběžel sám, ale se všemi dětmi z naší transplantační jednotky. Následně došlo skrze Donor k předání medailí rodičům, neboť z důvodu hygienických podmínek nemohlo dojít k osobnímu předání přímo dětem. Ale úsměv medaile vykouzlila na tváři všem.

A co k tomu řekl sám běžec: „Byl to spontánní nápad, jak vzdát hold všem dětem, rodičům a personálu, a taky říct dětem a rodičům, co nyní běží nejtěžší závod života, že jsme v tom společně a i když jsou teď v Motole, tak jsme s nimi a oni s námi. Samotný závod byl náročný, v životě jsem takovou délku neběžel a příprava nebyla dle představ. V druhé půli závodu rychle docházely síly a byl to především boj s vlastním tělem a hlavou. A tady bych rád poděkoval dětem, že tam byly se mnou, protože když už jsem opravdu nemohl, tělo v křečích protestovalo a hlava se bouřila, tak myšlenka na ně, jejich statečnost a odhodlanost, mi dodala potřebnou sílu to dokončit a dostat se do cíle stůj co stůj. Prostě jsme běželi spolu i když každý jinak. Myslíme na ně a teď držíme pěsti jim, aby taky úspěšně doběhly do cíle.“

Pomáháme dětem a rodičům, pomáháme si navzájem a má to smysl! Jsme Donor.

Prohlédněte si fotky z události zde: GALERIE